Proč jsem se rozhodla psát Blog

Po 24 letech se zdá, že povědomí lidí o životě na moři se téměř nezměnilo. Lidé stále mají o zaoceánských lodích velmi málo informací, a to jak z hlediska pracovních pozic, tak i jako turisté. Odpovídá tomu i kolik Čechů jsem na lodích za svých 19 let potkala – přesně 5 (a o dalších 5ti ještě vím). I agentur, které nabízejí práci na lodích, je jen minimum. A pokud už se nějaká najde, často se jedná o pozice ve Food and Beverage nebo Housekeeping (číšník, servírka, barman nebo pokojská). Přoč? Protože to jsou největší oddělení na lodi, takže větší a tím i rychlejší šance, že Vás na loď dostanou. Avšak na lodi je místo pro každého, od kapitána až po umývače nádobí – je to jakési velké město, které potřebuje své lidi, aby správně fungovalo.

Nikdy jsem o svém životě v Čechách otevřeně nemluvila. Když se mě někdo zeptal, co dělám, a já zmínila lodě, reakce byly obvykle dvě. Buď posměch, že si to asi vymýšlím, nebo představě, že musím mít bohaté rodiče, abych si mohla dovolit takovou práci. Obojí jen ukazovalo, že lidé zde nemají o životě na moři ani páru. Jet pracovat jako Au Pair nebo jet na studijní pobyt (kde mimochodem ti bohatí rodiče se Vám opravdu budou hodit) bylo na denním pořádku, ale taková práce jako moje nikoliv. Proto jsem se na dovolené raději vyhýbala otázkám týkajících se mé práce a pro jednoduchost jsem odpovídala, že pracuji ve financích.

Proto jsem se rozhodla, že vám dám trochu víc nahlédnout do takového života, který se na 19 let stal mým denním chlebem. Budu brutálně upřímná (the good, the bad and the ugly), a možná právě to vás osloví natolik, že se rozhodnete podniknout stejný krok. Moje cesta za dobrodružstvím stála za to a možná i vaše bude!