Nebylo tomu vždy tak. Chodila jsem jako každý do práce, ne že by mě to nebavilo, tým byl skvělý, i práce ale peníze stály za nic, stejně tak jako možnost dalšího postupu. Po večerech jsem dělala cvičitelku fitness, ale večer jsem lehla a už neměla na nic energii. Dobrá zkusím ještě VŠ a třeba si prodloužím dětství a pak vymyslím co dál.

Byla jsem v posledním ročníku Střední školy. Mám před sebou maturitu, to nějak dám, ale co pak? Zkusím Vejšku nebo půjdu pracovat? Vždyť vlastně ani nevím co jednou chci dělat. Jedno ale vím, nechci se zavřít v kanceláři a být limitovaná na 5 týdnů v roce kdy můžu, pokud to peníze dovolí, cestovat. Ještě jsem nic neviděla, nic nezažila, skoro nikde nebyla. Holky kolem alespoň jezdí do zahraničí dělat Au pair, ale to není pro mě.

Psal se rok 2000 a život mi změnil malý inzerát v Progrestisku. Člověk by ho klidně přešel, nehledě na to, že tyhle bezvýznamné lokální noviny vůbec nečtu. „Hledáme cvičitelky fitness, masérky, kosmetičky a kadeřnice pro práci na zaoceánských lodích“. Zní to zvláštně, půjdu se alespoň zeptat. Mohla bych dělat cvičitelku fitness, a přitom cestovat a dokonce si i vydělat? Donutilo mě to jet do Vídně, kde Steiner dělal nábory a za nějakých 5 týdnů mi přišlo že mě berou. Musím do Londýna na kurz kde počkám na přidělení lodě. V práci jsem dala výpověď, na Vejšce kam jsem se zrovna taky dostala jsem si dala odklad, rozešla se s přítelem a jela zkusit těch 8 měsíců. Zůstala jsem 19let a klidně bych tam byla dál.

Teď pomáhám lidem jako jsi ty, po škole, co je láká něco víc než jen fádní, obyčejný život. Mají duši dobrodruha, touhu cestovat a poznávat svět. Pomohu vám se v tomto světě vyznat, řeknu Vám všechna pro a proti. Najdeme obor který by vás zajímal, vyřešíme veškeré prvotní papírovaní, prohlídky a kurzy, zařídíme víza a pak hurá na 7 moří.